Budík zvoní v 7.00. Nemám šanci. Přemýšlím, jak asi zítra celá báječná budu sedět v 10.00 v Leganés. To jsem zvědavá. Posunuji budík až vylezu v 8.30. Hned slyším děti a utíkám se zavřít do koupelny. Naštěstí se mineme a oni už sedí v autě, dneska nějak brzy, když scházím dolů. Udělám si snídani a když vidím tu kuchyň...málem vrhnu. Je puštěná myčka,ale vím, že tam toho moc být nemůže. Ale ten humus po kuchyni..to je síla. Udělám si kávu, všechno uklidím a v klidu hoduji. Je 9.15. Do 10.00 vyřídím to nejdůležitější a slyším, že doprala pračka. Je úterý, je potřeba vyprat povlečení a do toho ještě hodím bačkory a sukni ze včera, kterou mám díky malému celou od čokolády. Když jdu pověsit prádlo, slyším auto. Přijíždí Ana. Je mi zle. Co tu dělá? Jediný klidný den a ona tu je??Pořád všem vypráví jak aktivně studuje, tak co je? Dneska je úterý 13. Je to prý jako u nás pátek 13. Takže by mě relativně nemělo nic překvapit. Ale vůbec nic. Mám položené prádlo na gauči, vedle svoji aviváž a prášek. To, co věším tak strašně smrdí, že nechápu v čem to perou a jestli to vůbec cítí. A pak přijde Ana a říká: "Na gauči jsem našla Tvoje věci, tak jsem je dala vyprat s těma co peru dětem."Chce se mi křičet a brečet a všechno. Celý týden v tom nechutným smradu spát nebudu. Myslím, že mi to sežere celou kůži, spím jen v triku a kraťasech. Je to nechutný a navíc tam hodila i bačkory, ve kterých se drží aviváž hodně dlouho. Proto je peru, aby voněly, sakra! A sukně? Co z ní zbyde? To její prádlo je ta humusný, že když se sundá ze šňůry, mohlo by stát samo v rohu, jak je vyšisovaný ze Slunce. Prostě zvracím. Prý byla u své doktorky včera, takže dnes bude doma. Mně snad klepne. Takže ani nebudu mít příležitost dát si to vyprat znovu. Fakt vrhnu a nevím, kdy to napravím. Zítra mizím do Leganés, a navíc nevím, kde se ona bude pohybovat, co bude dělat, kdy se vrátí a tak. Dneska mám na krku Lolu od 16.00 až nevím kdo kdy. Prý to mám být 5 hodin denně. To jo. Oni si ty volné dny, kdy díky jejich chybě tady nejsou, umí vrchovatě vybrat. Ale vrchovatě. Dneska je den čistoty, vždycky uklízím a tak, ale copak to má smysl? Mám dneska vytírat podlahu a všechno, když co nevidět zase napráším těmi peřinami, které nutně musím nějaký den vyprat znovu? Je mi úplně nevolno. Ale úplně. Navíc na ní vidím, že je nějaká divná. Zase se určitě něco děje. Je úterý a já ani nemám peníze za minulý týden! Chci už svojí práci, smlouvu a svůj klid. Prosím. je 10.30 a já díky tomu prodělanému šoku jsem se řádně zasekla. Jdu si teprve čistit zuby, a trochu se upravit. Ana běhá pořád nahoru dolů, mění a pere oblečení..někam nosí to zimní a vyndává letní. To nám, co máme jeden kufr na tři měsíce, nic neříká:)))Mám tady každopádně věci, které bych mohla poslat domů a nechyběly by mi, a navíc by mi ulehčily v kufru, takže to musím promyslet. Snažím se konečně nastudovat ten španělský kurz, který je online, ale ve 12.15 jdu obědvat. Najdu nějaký divný pokrm z těch zelených listů a protože to už je moc i na mě, trochu to vylepším. Na pánvičku hodím část té hrůzy, pak takovou výbornou pálivou omáčku, párek, vajíčko a tak dále a vznikne konečně dobré jídlo. Zakoukám se u toho do dílu První republiky a jsem spokojená. Ana mi podává uschlé prádlo a mně se udělá mdlo. Tak strašně to páchne, že se mi fyzicky obrátí žaludek. Je to děs. Nevím co mi to připomíná. A pak najdu ještě sukni. Chce se mi brečet. O sukni nejde, ta je stará, ale prostě vzteky. Moje sukně je vypnutá na šňůře v tom největším slunci, samozřejmě poruby není, proč taky, když přece může krásně vyšisovat a já si plánuji, jak ve čtvrtek nejpozději dám ty tragedie všechny znovu vyprat, nebo spíš navonět:-))Pak to teda bohužel povlíknu, vyluxuji, vytřu podlahu, utřu poličky a pokračuju ve studiu. Cvičně se zeptám Any, jestli je všechno OK, když ke mně neměli proslov v neděli a prý ano. Snažím se využít času do poslední vteřiny a znovu jdu studovat ten kurz, protože v 15.40 musím pro Lolu. Jak jí znám, zase se potáhneme nekonečnou dobu domů. Předpokládám návrat nejdřív v 16.45. Pak svačina. Úkoly. Bla bla, asi mě klepne. Chci svůj pokoj ve sdíleném bytě, chci svůj klid a svojí samotu, prosím. Prosím už. Vyrazím pro ní a dneska je v super náladě. Doma jsme v 16.30, žádné úlety se nekonaly.Dáme si svačinku, doma je hospodyně Milagros a je tak nějak klid. Pak jdeme dělat úkoly. Naštěstí se tím docela zdržíme a tak není potřeba vymýšlet žádné volnočasové aktivity. Pak Lola pustí rádio, to je asi tak 18.30 a chce tancovat. Když si tak tancuju na super písničky, říkám si, že tuhle "práci" vykonávat není opravdu od věci, navíc někdy mám hodně volna. Pak slyším přijet Rafaela a Lolu napadne se přestěhovat i s rádiem ven. Děláme kravinky a já se opravdu cítím šťastná. Ale opravdu, tak nějak v hloubi duše. Vidím před sebou nějaké nové projekty, nějakou budoucnost a vím, že se chci vzdělávat dál. Nějaké kurzy, prostě něco zajímavého. Vlastně mi ty stojaté vody vždycky tak nějak naháněly hrůzu. A tady mi přijde, že se prostě žije nějak jinak. Neříkám že lépe, ale jinak. Často myslím na svoji rodinu a bolí mě, že jejich život plyne dál a já tam nejsem, ale já se tady teď momentálně cítím šťastná. Hrajou skvělou hudbu, představuji si, že třeba možná v létě uvidím moře, kdo ví..a cítím se v klidu.Je asi 20.15 když dorazí Ana s malým Rafaelem a jdeme připravovat večeři. Dojíme kolem 20.45 a Rafael oznamuje, že má dnes zkoušku online. Doba prostě doběhla daleko. Připojí se online, je to forma testu, kameru má zapnutou, jako fakt docela úlet. Nemá, kam by se uklidil, tak mu nabízím můj pokoj. Prý skončí ve 22. Já sice chtěla jít spát, ale zase..alespoň hnu s tím mým španělským kurzem. nejdřív si jdu umýt vlasy, musím, protože zítra ráno už to nezvládnu a prostě chci vypadat hezky. Sejdu si foukat vlasy do spodní koupelny, ať to děti neslyší .Chci jít spát normálně,protože zítra chci jet na ten pohovor. Nakonec se do toho pustím, do toho dotazníku, a zabere mi to dost času. Hrabu se s tím dlouho, pak jdu připravit pokoj na spaní a než to všechno dořeším, je 2.01. Mazec. Vstávám za chvíli. Tak dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat