Probudím se když zazvoní budík, tedy v 7.30. Nakonec si řeknu, že dneska není kam chvátat, takže si nakonec natáhnu budík a vstanu v 9.30. Je mi úplně nádherně. Jsem tak odpočinutá, svěží, konečně! Jdu si udělat snídani. Venku je vítr, ale už alespoň probleskuje sluníčko. Otevřu okno, a zdá se, že je docela teplo. Sejdu dolů a najdu páteční bagetu, naprosto vynikající, plnou zrníček...hmmm...namažu nutellou a užívám si klidu. Otevřu počítač a zjišťuji, že jak nechodím tak často na počítač, a tím pádem večer spím a nečtu hlouposti, které k ničemu neslouží. Kolem 9.40 už snídám a věnuji se svým věcem. Do 10.15 vyřídím všechno, co se nahromadilo za včerejšek a potom mi volá sestřička. A potom mi volá kamarádka Lenka a probíráme život až do 11.45:-D Jojo, už to chtělo. Když skončíme, jdu rovnou připravovat oběd. Kolem 13té už zase očekávám, že přijde buď dědeček nebo maminka Any. Chci si umýt vlasy a tak, aby to nedopadlo jako minulý týden. Mrzí mě to počasí, ale s tím nic nenadělám. Musím ještě ustlat postel, a vyhrát tak každodenní boj, chci vyluxovat, umýt podlahu ale vyprat nemůžu, venku začalo pršet a to dost strašně. Ach jo. Ale mám dobrý pocit, že je všechno ok, že mi začínají ubývat resty, které jsem měla. Je 12.00 a venku je konec světa. Vypadalo to na hezký den, ale bohužel. Ani nevím, jak dojdu do jazykovky. Dneska asi ani nemá cenu doufat, že někde potkám Daniho. Mám tolik věcí, co musím udělat, že ani nevím, kde mi hlava stojí. Každopádně jedno je jisté-mezní termín, tedy dnes, 23:59, kdy mají být doručeny známky na studijní oddělení jedné francouzské univerzity, vážně nestíhám. Tím pádem to "klasické" kolo se uzavírá až tuším 15.6. takže to odpadlo. Co ale neodpadlo, jsou dotazníky z kurzu španělštiny. Klasické tři a k tomu ještě jeden navrch za dva týdny. Navíc si potřebuju umýt vlasy a tak podobně. Oběd si zvládnu připravit přesně v půl jedné a pouštím si První republiku. Začíná to být dost návykové.Začíná být jasné, že se musím rozhodnout. Dokoukat seriál a zároveň udělat dotazníky rozhodně nestíhám. Dokoukám jeden díl a přemýšlím, co dál. Minule jsem stála v 15.50 na zastávce. A chtěla jsem chytit Daniho. Dneska je mi to jedno. Poženu se někam, kam stejně nemá smysl se hnát? Včera jsem na jedné holce viděla způsob úpravy vlasů, který se mi moc líbil. Dlouho jsem to tak nenosila-je to křivá pěšinka téměř nad uchem, která je tak hluboká, že vlastně část vlasů vypadá jako ofina..zajímavé. Chci to zkusit vytvořit. Čas kvapí. Dědeček uspává malého a já si jdu čistit zuby. Když se trochu zušlechtím, jdu si mýt vlasy. Musím to hned vyfoukat, protože jinak tu pěšinku nikdy nevytvořím. Kdy dokončím dílo, je 14.45. Pak ještě popadnu pro jistotu žehličku na vlasy a pěkně to "pojistím". Trochu se nalíčím, obléknu se a rozhodnu se, že si vezmu počítač s sebou. Po skončení hodin si prostě sednu někam do Burger Kingu nebo tak a tam do dodělám. Když sejdu dolů, akorát míjím Anu. Prohodím s ní pár slov a mizím. Je 15.50. Děs. Mám černý kabát ale deštník si neberu. Prostě pokud bude pršet, budu to muset přeběhnout. Už tak je to všechno dost těžké. Jdu na bus až nahoru na kopec a mám docela štěstí. Bus jede včas. Deště ustoupily, a najednou je vedro. Vystoupím na konečné v Móstoles, chytnu metro a jdu do školy. Dani je už dávno pryč, je 17.05. No co, nakonec možná je to tak lepší. Jdu na hodinu k Alexovi, a tam dostanu nápad. Zjistím si heslo na wifi a když jdu na hodinu k tomu jihoameričanovi, už si jedu dotazníky. To jsem se snad zbláznila,to bych po kurzech nikdy nestihla, to bych zešedivěla. Dneska je to tak drsné, že ani není čas číst poznámky. Vůbec nevím o čem tahle lekce je. Dotazníky vyplním podle toho, jak já sama uznám za vhodné. Pak si ale už musím otevřít prezentace, které jsou k této hodině připraveny. Je to fakt mazec. V těch obecných věcech jsem se ale nemýlila, a z toho mám radost. Pak se přemisťuji k Olze a tam spustím dotazník, který shrnuje věci za oba týdny. Mám možnost opakování, pokud nejsem spokojena s výsledkem. Myslím si jak nejsem chytrá, než to odešlu, vyfotím si to na mobil. Spustím druhý pokus. To jsem se snad zbláznila. 20 otázek mnohem horších než na první pokus. To dává smysl. Protože to určitě zkusí každý. Kurz je to drsný, navíc se mi líbí to zabezpečení. Po celou dobu je zaplá kamera a na začátku a na konci to člověku udělá fotku. Mazec. Když Olga pouští pohádku za odměnu, vycházíme ven a já si udělám fotky knih. Na příště musím připravit všechny lekce. To bude mazec. Odcházíme z jazykovky a Olga oznamuje, že dnes ji vyzvedává její přítel. Super. Aspoň opravdu budu moct zmizet někam na ten net. Jdu s Alexem na metro. Je to vtipálek. Nemůžu se zbavit pocitu, že je gay, má některé strašně ulítlé pohyby a hodnotí divné věci. Takového kamaráda bych chtěla! U metra se loučíme a já mířím do obchodního centra, kde zapadnu do Mc Donald´s okamžitě se připojuji na wifi. Dávám si střední menu, je mi zle, od 12.15 jsem nic nejedla,ale ani drobek a je 20.30. Super, takhle za chvíli budu vážit tunu. Tentokrát mám možnost se víc soustředit a můj dotazník skončí na 19 bodech z 20. Wau. Jsem na sebe pyšná. Pobalím věci a kolem 21.20 mizím na procházku. Píšu Danimu. Nic. Neodepisuje. Jsem trochu smutná a hledám aspoň na internetu v mobilu volné byty. Mám štěstí hned, číslo vyzvání a zítra mám prohlídku. Wau! Jdu docela pozdě na metro. Cestou vidím, že okno Daniho je zatažené. Dost divné. Nebo není tohle okno jeho?? Jdu na metro a pak chytám bus. Poslední do Arroymolinos. Uff. Domů dorazím ve 23.50. Hrůza. Dům je zamčený, což je zvláštní. Pak si vzpomenu, že dnes má být Ana sama doma. Slyším je mluvit zeshora. Pozdravím je a vidím, že má obě děti v posteli. Malý Rafa je fakt k sežrání. Když dojdu do pokoje, pípne mi telefon. Dani. Píše, že je u rodičů na vesnici. To je divné:(Dva týdny po sobě? Hned mě napadne, že se něco muselo stát a je mi divně. Vybalím si, odlíčím se a v divném rozpoložení jdu spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat