Budík jsem aktivně nařídila na osmou. Včera jsem se opět někde dočetla, že nejlepší je probudit se v devadesátiminutových intervalech, aby si byl člověk jistý, že bude vstávat plný síly. To znamená podle toho, v kolik je potřeba vstát, odpočítávat vždy devadesát minut tolikrát, kolikrát je třeba. Je zajímavé, že se probudím ještě pět minut před zazvoněním budíku. Ale protože jsem líná, spím dál, do 10. Dneska bych měla mít pohovor do jedné jazykovky. Volám té paní, že nevím jestli jsme se domluvily na 10.30 nebo 13.30 a ona se mi omlouvám, že to dneska nepůjde, protože měla mít soukromou hodinu a po té jsme se měly sejít a ona jí ta hodina odpadla (jo, to já dobře znám!!) takže prý zítra. V sobotu?! Ujistím se dvakrát, ale prý ano. Zítra už studenti přijdou. Je 10.30, jsem po snídani, a přemýšlím, co budu celý den dělat. Měla bych se učit, o tom žádná. Přemýšlím, jestli mám jet do Madridu, rozhodně tam budou nějaké akce kvůli dnešnímu svátku Madridu. Přemýšlím, že tam chci jet ve středu rozhodně, v úterý možná pojede Ana k lékaři, takže možná taky. To jsou už tři cesty. Ten příšerný lístek na 10 jízd stojí 23 euro. Nechci si ho kupovat zase znovu:-( K tomu bych potřebovala lístek i na 10 jízd na autobus do Móstoles za 13 a docela by se hodil i lístek na MetroSur, ten je za jedenáct.A taky bych potřebovala kredit do mobilu a to brzy, za 15. Sečteno a podtrženo, to co potřebuji, mi nepoplatí ani ta mizérie, co mi dávají na týden. Nejdůležitější je teď lístek na 10 jízd do Móstoles, protože rozhodně pojedu na pohovor, a určitě se svezu busem víckrát. Docela mě udivilo, jak mi posledně ten lístek vydržel, takže to je priorita. A MetroSur asi druhá. Sečteno a podtrženo, Madrid se dnes nekoná. Možná bych mohla zavítat do Xanadú. Lístek za euro třicet, dám si tam kávu, nebudu se muset hnát domů, protože mě nikdo nečeká, takže to by šlo. Rána jsou pro mě úplně nejhorší. Spím dobře, hodně a ráda,ale rána jsou to období, kdy se mi nejvíc chce brečet, všechno to zabalit a už nic necítit. Nechápu, proč tak miluju člověka, který není schopný citu. Není schopný cítit ani lásku, ani lítost ani nic. Je mi z toho na omdlení.Takže se asi vypravím do toho Xanadú. Strávím den v betonu. Zítra si dostatečně užiju přírody, protože když už tam budu, zůstanu v parku. Udělám si sendvič, a tak. Čas plyne a já se po dlouhé době rozhodnu napsat Danielovi smsku. Pak si udělám vynikající kávu a přemýšlím, že bych se měla najíst, i když nemám hlad. Žádné utrácení za nesmysly v Xanadú. Volá mi kamarádka Lenka, takže se do 12 zapovídáme a já usoudím, že kolem 13.30 bych možná vyjít z domu. Pojetí času je tady mnohem víc než jiné. Je totálně odlišné. Zjistím, že jak je svátek, autobusy samozřejmě jezdí jinak Být na zastávce v 14.10 nestíhám, takže si dám načas, hezky se upravím a jdu z domu v 15.05. Je vážně úžasné, že ty řády co mi dala Ana skutečně fungují, protože do dvou minut se ukáže autobus a já po třech minutách jízdy vystupuji. Obchodní centrum je bohužel u dálnice a tak se tam nikdy nemůžu dostat pěšky, což mě vytáčí. Jedna cesta stojí 1,30. Co se dá dělat. Mám v plánu si dnes dát zmrzlinu, uvidím jak mi vyjdou plány:-)Po příchodu do centra jdu obhlédnout kosmetiku, trochu se vylepším, mám už spadeno na jednu rtěnku, tak ji jdu několikrát vyzkoušet a potom vstoupím do obrovského supermarketu Hipercor.Už jsem tu jednou byla, ale dnes, když mám tolik času, si všechno chci prohlédnout. Uvidím u vchodu nějaké sportovní oblečení a říkám si, že bych si mohla koupit nějaké levné triko. Chodím běhat v tom, co jsem normálně nosila do práce, a to mi dost vadí. Taky mi vadí, že doma mám slušnou běžeckou výbavu,a jdu kupovat zase něco nového, ale co se dá dělat. Pak si říkám, že jestli na mě zítra spadne asteroid:) bude to jedno. Vyzkouším pár věcí a chci si to nechat projít hlavou, takže se přemístím ke sladkostem a říkám si, že jsem obědvala na místní poměry hodně brzy, takže bych asi chtěla něco sníst. Dojde mi, že jsem dnes nestrávila venku ani minutu. Docela mě to mrzí, pěkně to tu opaluje, ale jako času bude dost, až se vrhnu na ty státnice, tak mám obavu že budu úplně černá:-)) venku pofukuje dost vítr, tak možná že by to na to opalování ani nebylo. Prohlížím si i elektroniku a vše. Dneska je tu mraky lidí, nedá se ani projít, všichni využili volný den k nákupům a já zjišťuji, že není problém tu strávit celý den. Nikdy jsem nechápala, že rodiny v Praze naberou děti do auta a celý den stráví v obchoďáku. Teď tomu rozumím. Navíc taková věc-tohle obchodní centrum je obří, možná největší v Madridu, ale nejsem si jistá. Je tu prosím pěkně i lanovka. Ano, ta na lyžování. Jdu se podívat z takového výhledu a zjišťuji, že to tu vypadá jako na horách, není to jen tak nějaká lanovka, člověk si připadá jako na horách. Je to fakt mazec, už minule jsem na to koukala. No nic, vyberu si nějaké sušenky a vodu a opouštím supermarket. Projdu Corte Inglés a procházím různé obchody.Zjišťuji, že je už 17 hodin! To je síla, jak to letí. Rozhodnu se, že to vezmu " z čisté vody" a opravdu se zorientuji, a projdu to tu celé. Což tedy není nijak lehký úkol. Jenomže minule, když jsem chtěla na autobus, nevěděla jsem kam jít a byla jsem celá taková zmatená, takže dnes to tady zmapuji už.Obchody jsou tu úplně všechny, které si jen člověk dokáže představit.Ve spodním patře se dostanu až do jídelního prostoru, kde je taky úplně vše. Vstoupím do různých kavárniček, projdu to nakonec úplně celé a vrátím se do llaollao.Nevím jestli to máme u nás, ale myslím, že ano. Rozhodně jsem buď tohle nebo něco podobného viděla na Zličíně. Je to vlastně mražený jogurt a můžete si vybrat asi tunu věcí k tomu. Já se tedy rozhoupu k tomu velkému-tedy je to plastový kelímek, zhruba velikosti 0,3. A do toho si můžete vybrat dvě směsi a tři druhy ovoce. Směsi-já vybírám mandlovou drť, potom jahody, mango, meloun, na to ještě jednu směs-v mém případě müsli, na to natočí jogurt a vybírám čokoládovou polevu. Tohle mi kdysi přivezla Eva, jak jsem to snědla k večeři. Dnes to nebude jiné, je to nálož jak blázen, mám to k večeři:-) Je to vynikající, ale vím, že čokoládovou polevu už nikdy, ona totiž na tom mraženém jogurtu zkamení a já zápasím dost pracně s tím, abych se neumazala. Mám s sebou knížku, takže si udělám hezký podvečer. V 18.15 se sbírám a jdu projít zbytek obchodů. Neminu obchody jako Bershka,H&M, C&A a podobně a pak hlavně tedy Stradivarius, Pull&Bear a Springfield.Všude si něco zkusím. Dělá mi radost vědomí, že se ve Španělsku vejdu do velikosti S a myslím, že mi to dodává na sebevědomí. Mít teď v tomhle porozchodovém stavu velikost XXL, už asi ani nevyjdu z domu. Vlastně se mi daří ve všem, když nad tím přemýšlím, jen ty vztahy mě moc bolí. Uvědomuji si nicméně, že i když jsem byla oficiálně s Danem, ten podzim jsem většinu stejně strávila sama. Procházkami, nakupováním, kávičkami..ale nevím, kdy jsem na tom byla psychicky lépe Pořád se nemůžu rozhodnout. Možná teď. On ten vztah ke konci dost bolel a pořád jsme se dohadovali o kravinách. Teď to ticho taky strašně bolí, ale aspoň se s nikým o ničem nehádám. Někdy je nicméně i hádka lepší než ticho. Obzvlášť pokud po ní přijde usmíření. No nic, zkouším dál a v 19.15 začínám být dost unavená.Zamířím do FNAC, který je tu taky! Wau. Sednu si na sofa a nanosím knihy a čtu. Blíží se osmá, a obchodní centrum rozhodně nevypadá, že je večer. Lidí je tu mraky. Zjišťuji busy. Jeden ve 20.50, druhý ve 21.30. Mně se nechce domů:-(Představa jak tu zůstanu a jdu domů buď po dálnici nebo po poli je ale nicméně dost děsivá. Koupím jedno malé přáníčko. Danielovi. Myslím, že to potřebuji uzavřít. Musím mu napsat a rozloučit se s ním. Navždy. Jestli to neudělám, budu v sobě nosit plané naděje a v životě nikam nepostoupím. Je 20.30 a rozhoduji se, že si koupím to sportovní triko, které se mi odpoledne líbilo. Je tedy jasné, že ve 20.50 domů nejedu. Jdu pro něj a jsem ráda, že nezestárnu v té frontě, co je přede mnou. Projdu až k bráně, kterou je potřeba vyjít na bus a odcházím. Je teprve 21.10, ale co, mám knihu a zabavím se. Raději dříve než později. Venku je dost zima. Klepu se jako osika. Jenomže do obchodního centra je to pěkně daleko, takže vrátit se už nemůžu. No nic, nějak to přežiji a ve 21.30 jede bus. Za pár minutek vystupuji a je mi jasné, že dnes žádný běh nebude. Je příšerná zima, ale hlavně, ten vichr, to je síla. Jinak by asi ani taková zima nebyla. A navíc, spočítala jsem si, že musím jít spát ve 23. Přijdu domů, dám si rychlou sprchu, všechno uklidím, všechny nákupy a přemýšlím, že bych měla něco sníst. A tak udělám to, co jsem vždycky obdivovala u Daniela-že z ničeho dokáže uvařit lahodnou věc. Prohlédnu lednici a dám na olivový olej trochu orestovat papriky, pak cuketu, nakonec na chvilku párek, žampiony a černé olivy a když už to skoro je, klepnu tam tomatovou omáčku s rajčaty, takže se to tam krásně podusí. Trvá to chvíli a výsledek je..ohromující. Pustím jen tak televizi. To jsem neměla dělat. Zrovna začíná nějaký film a vypadá zajímavě. Samozřejmě u toho zapomenu jíst a zakoukám se. Nedá se nic dělat, ale musím jít spát. Zjistím, že film se u nás jmenuje Last night a sháním ho někde online. Nakonec se odtrhnu a v půl dvanácté už ležím v posteli. Uf, dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat